Máme tu další příklad striktního - zde až hloupého - formalizování:
vysoká škola v Hradci Králové řešila projekt, jehož součástí byl nákup sportovního vybavení;
vypsali jsme výběrové řízení, kde se vždy uvádí mj. na jakou adresu má firma nabídku doručit, a protože kolegové zakázkáři sídlili v jiné budově, než je oficiální sídlo školy, uvedli (jako vždy) tuto svou adresu;
každá zakázka má vždy stanovenou lhůtu, ve které mohou být nabídky doručeny - pochopitelně zadavatel neví, kdo všechno nabídku podá a neumí tak určit, jestli již dorazily všechny nabídky;
zároveň je obecným pravidlem, že nabídky/obálky mají být otevřeny (v komisi) ihned (!) po skončení této lhůty;
10 minut po jejím konci tak zasedla komise, otevřela došlé obálky a sepsala protokol... aby asi za hodinu kolegové zjistili, že na podatelnu do sídla školy (tedy do jiné budovy) byla doručena ještě jedna nabídka (rovněž ve stanovené lhůtě);
právnička - zakázkářka mi tehdy volala, rozebrali jsme si možnosti, které byly v zásadě tyto:
vyloučit nabídku doručenou jinam - nesmysl, šlo o formální pochybení uchazeče,
zrušit soutěž - ale proč? zákon neumožňuje jen tak rušit soutěž, navíc bychom poškodili všechny;
znovu svolat komisi, která otevře i zbylou obálku a pravdivě o tom sepíše zápis... a v soutěži ponechat všechny nabídky. Ano, tuto možnost jsme zvolili, protože smyslem soutěžení JE vybrat pro zadavatele tu nej.
A JSME ZASE VE FINÁLE
už asi tušíte, jak to dopadlo: MŠMT na nás nasadilo porušení rozpočtové kázně, přes několik oficiálních dopisů NIKDY nesdělilo, co jsme dle nich měli v dané situaci dělat,
školu to stálo několik set tisíc na vratce a penále,
hlavně nás to ale stálo iluze o férovosti...
A něco pro nevěřící: kolik právních posudků v našem zájmu si myslíte, že MŠMT zadalo? Vaše tipy pište do komentářů, vymyslím nějakou výhru
A opět, nestěžuji si, uvádím to, abychom viděli, za co se také odnímají dotace a dávají sankce.
Jo a Brusel je krásné město, přidávám jeden obrázek; Praha ostatně také, ale některé instituce v ní... no, však víte...